Tomáš Ortel a jeho skutečné poselství české veřejnosti

Prosím vás, lidi, co posloucháte Ortel a šíříte to dál s tím, že je to vlastenecká muzika, nový Kryl a všechny tyhle šílenosti: Tomáš Ortel je bývalý zpěvák kapely Conflict 88. 88 je kryptogram pro HH, Heil Hitler, který neonacisté hojně používali v minulosti. Dnes už je to tak zprofanovaný kryptogram, že ho používají jen ti nejhloupější, a dokonce i Tomáš si všiml, že už se to nenosí. Toto je skladba „Sláva vítězům“ od stejnojmenný kapely, kde Tomáš zpívá.

Když pominete všechny nesmysly, zjistíte, že skladba je výhradně o tom, že ten, kdo všechny ostatní pojebe a ochčije, má sedět nahoře a šéfovat ostatním. To fakt chcete? Aby vás někdo vystrašil, pak vás ochcal a pak spokojeně trůnil? Nacisté a bolševici, ve zkratce psychopati, co chtějí jen moc a žijí ze strachu ostatních, to maj v krvi odjakživa. Furt zkouší nový taktiky a vy se furt necháváte znovu a znovu nachytat a za pár let budete fňukat, že jste to nevěděli a že vy nic, vy muzikanti. Teď psychouši odhodili svastiky a srpy a kladiva, komunismus a neonacismus, místo toho vyzdvihují slovanskou jednotu, antievropanství a islamofobii. Všechno to jsou jen věci, který maj společný result, ať už chceme nebo ne – izolaci pro českou společnost, zdi, vyhánění těch, co se k nám nehoděj a taky to, že do sebe necháme kopat od psychoušů z Kremlu, co tu dělaj posledních 100 let ramena jako nikdo jinej. Němci se aspoň omluvili a mnohokrát dokázali, že jsou fakt už dávno jinej národ než ten, co dal v roce 1933 moc retardovanému malířskému učni, zatímco Rusy furt ovládají stejné struktury, protože konec studený války znamenal jen změnu taktiky boje. Na to ale sakra nepotřebujete znát globální politiku, historický kontexty ani nic jinýho, prostě se jen podívejte na to video, nahraďte si muziku jak z Troškovy pohádky načichlou heroickým patosem, který hraje na ty nejlacinější struny, o něco vkusnější (sorry, ale je to tak) džihádistickou nasheedou a vidíte, o co všem těmhle magorům jde v prvé řadě – poštvávat lidi proti sobě, generovat strach a z toho strachu generovat prospěch všeho druhu, tedy moc, peníze, kontrolu nad ostatními a já nevím, co takoví blázni vlastně můžou chtít. Přestaňte tyhle lidi už jednou pro vždy poslouchat, ať už sedí v Moskvě, Damašku, Bagdádu nebo Plzni, přestaňte jim házet hlasy v hitparádách, nevšímejte si jich, neposlouchejte je, jsou to jen zakomplexovaný děti, co nikdy nedospěly. Zaslouží si soucit a pomoc, ale rozhodně ne obdiv. Měli by se bavit jako normální lidi a dělat něco užitečnýho, ale to voni ne, voni potřebujou pofoukat bebíčka skrz nenávist k ostatním a šíření strachu. Stejně jako ISIS, kterej se snaží zasít etnickou a náboženskou nenávist v Evropě a s každým nevinným muslimem, kterého budete chtít perzekuovat, jste o krok blíž k tomu splnit jejich skvostnou agendu a podílet se na džihádu. Svatá prostoto!

Jste blázni, pokud nepoužíváte oči a nevidíte, že zatímco muslimským klukům někdo slibuje panny, když se odpálí v metru, tak nám slibují mír a budoucnost, když všechny muslimy deportujem někam pryč a u toho chřestí zbraněmi, maj na palicích natažený kukly, sedí někde ve sklepě obklopeni hřbitovními svícemi a otrhaným torzem toho, co zbylo z český vlajky. Lidi, co burcujou do zbraně, jsou po celým světě stejní, nevěřte na hajp, tohle není cool, je to nevkusný, hloupý, trapný, zabržděný a pitomý. A kdybych nevěděl, že to končí lidmi v peci nebo v gulagu, tak bych se snad i smál.

Tomáš Ortel totiž neříká nic jinýho než „hele, pojďme se zabíjet, ať je sranda, nějak nevím co jinýho se životem“. Úplně to samé říkají džihádisté.

Kanaďané volí liberalismus a respektují diverzitu

Letos v Kanadě skončila dlouhá doba vlády konzervativců. Ve federálních volbách zvítězila Liberální strana Kanady (Parti libéral du Canada) podílem 39.47% hlasů. Ač se to tak z ČR momentálně nezdá, stále existují státy, v nichž slovo „liberál“ není považováno za sprosté. Dnes Kanada přivítala svůj nový kabinet vedený premiérem Justinem Trudeauem, jehož polovinu tvoří ženy. Na dotaz novinářky proč je pro něj tak podstatný 50% podíl žen (konkrétně tedy 15 žen z celkem 31 ministerských křesel), Trudeau odpověděl jednoduše: „Protože je rok 2015.“ Dovolím si interpretaci: ženy tvoří plus minus polovinu všech obyvatel planety Země. Přesně takový by měly mít i podíl na moci.

V českých podmínkách je něco takového zatím sci-fi, ale v případě kanadské vlády jde dokonce o ságu na pokračování. Někteří členové nového kabinetu by totiž asi našince více než překvapili. Seznamte se, tohle je Harjit Sajjaan, nový ministr obrany. Vyznáním sikh. Přesvědčením liberál. Narodil se v indickém Pundžábu. Veterán z Afghánistánu a Bosny. Nositel nejvyššího kanadského válečného ocenění.

FED-LIB-LT-COL-HARJIT-SAJJAN-Bod

Na fotce níže je nová kanadská ministryně demokratických institucí, Maryam Monsef, respektive hezky persky مریم منصف, narozená v Afghánistánu. Je ročník 1985, je jí tedy pouhých 30 let. Do Kanady přišla jako uprchlík. To jsou ti lidi, jak jim většina společnosti odmítá útočiště.

stažený soubor

Je to šok? Pro mnoho našinců nejspíš ano. A to je není dobrá vizitka. Pozastavovat se nad původem lidí je něco, co dle mého názoru nepatří do třetího tisíciletí. Jsem přesvědčený, že lidi bychom měli rozlišovat jako individuality a výhradně podle jejich jednání a charakteru. Protože žádné jiné atributy jednoduše nejsou podstatné. Vyznání, rasa, etnicita, sexuální orientace ani pohlaví. Nic z toho nedefinuje lidské bytosti, ať už jde o naše sousedy nebo o volené zástupce lidu.

Tak velká gratulace téhle usměvavé partě lidí a přeji jim, ať si vyhrnou rukávy a úspěšně se poperou s každou výzvou. Přeji jejich zemi a lidem, co v ní žijí krásnou budoucnost.

O migraci po česku – vzpomínky na červen 2015

10676390_10206951636290795_2932132887665245816_nNa jaře 2015 jsme se stali svědky zajímavého fenoménu. Když začaly český mediální prostor zaplavovat příspěvky o topících se lidech u pobřeží Evropy, reakce části naší  (a posléze se ukázalo, že fenomén platí pro celou Evropu) veřejnosti byla šokující. Objevovaly se smyšlené zprávy o tom, že lidé prchající z válečných zón a tuhých diktatur jsou „invazní armádou Islámského státu“ a začaly o nich kolovat doslova legendy. Téma migrace se poprvé stalo velkým kontroverzním tématem v českém mediálním prostoru, a to navzdory faktu, že Česká republika se již v historii stala cílem cesty mnoha válečných uprchlíků, a to i muslimů – naposledy během rozpadu bývalé Jugoslávie.

České diskuze pod články na zpravodajských serverech a sociální sítě zachvátila nečekaná vlna nenávistných komentářů, jejichž původ spatřuji zejména v obrovském množství dezinformací, jež se sociálními sítěmi i prostřednictvím řetězových emailů (navzdory tomu, že jde o fenomén, který technologicky patří hluboko do 90. let minulého století) začaly šířit. Mnozí Češi zjistili, že se jejich přátelé a známí začínají chovat jako lidé vymytí propagandou – lidé, jimž byl pojmenován vnější nepřítel, kvůli němuž jsou nyní ochotni schvalovat státní vraždu jiné skupiny obyvatel, přejí jim smrt nebo dokonce rovnou berou zbraně do rukou.

V té době ještě v mediálním prostoru nebyly výrazněji slyšet hlasy, které by chtěly řešit problém migrace racionálně, s chladnou hlavou a bez negativních emocí. České politiky nebylo slyšet. Většina „normálních“ obyvatel jako kdyby nevěřila vlastním uším, co slyší od svých přátel, známých a rodinných příslušníků, a tak často raději mlčela, než aby se vydala všanc verbálnímu lynči, který by následoval. 22. 6. 2015 jsem na Youtube nahrál toto video. Na poměry mých dosavadních aktivit mělo nebývalý dosah a počet zhlédnutí, sdílelo ho množství pro mě cizích lidí, z nichž mnozí cítili jakousi úlevu, že ne všichni si myslí, že je třeba válečné uprchlíky střílet. Chodilo mi však také velké množství výhrůžek, a to i fyzickou likvidací. Všimněte si přitom, že ve videu neříkám, že je třeba uprchlíky vítat či přijímat. Říkám jen, že je třeba vést o problému migrace racionální dialog a odmítnout násilí jako řešení problému.

V té době se ukázalo, že česká společnost je nebývale polarizována. Poznal to každý člověk na vlastní kůži, pokud se úplně neuzavřel do sociální bubliny mimo veřejné dění. Již nešlo o výši daní, rovnou či progresivní formu, nešlo jen o poplatky u lékaře. Začalo jít o lidské životy. Jedna část obyvatel získala pocit, že o jejich. Druhá část obyvatel zase, že o životy válečných uprchlíků. V polovině roku 2015 se začalo ukazovat, že procházíme silnou hodnotovou krizí. Ti bystřejší si uvědomovali, že jde o součást ještě větší zkoušky, jíž musíme obstát a že pokud by se nálada ve společnosti radikalizovala a polarizovala dále takovým tempem, míříme směrem k následkům, jež odmítám vyslovit nahlas.

Jedno je jisté: kdo řekl v červnu svůj názor, čelil zlověstným zprávám. Dnes, o půlroku později, krize stále trvá, byť ty nejvyhrocenější emoce již naštěstí, zdá se, zmizely. Nyní již skutečně vedeme dialog, byť opatrný a neumělý.