Lidi si nerozumějí, protože si rozumět nechtějí. Kdyby si porozumět chtěli, zjistili by, že ačkoli v jádru chceme všichni to samé, tedy štěstí, mír a absenci utrpení, ale dělí nás od sebe spousty nesmyslných a povrchních bariér, které ve skutečnosti žádnými bariérami nejsou. Naučili nás dějiny nevraživosti a někdy až nenávisti. Naučili nás věřit v posty, rasu a další sociální konstrukty. Čím více si člověk osvojuje schopnosti rozpoznat jejich iluzornost, tím víc může poznávat jiné bytosti, sám sebe a tím blíže se dostává k tomu, co on sám vnímá jako šťastný život – ne co je mu vštěpováno kolektivem, který zatím ještě stále z větší části (alespoň u nás) chce vidět člověka trpět a vinit ze svého utrpení všechno kolem, jen ne sebe sama.
Jan Vrobel 