Jsem dítě devadesátých let

1324674916_havelJsem dítě devadesátých let. Byl jsem vychován k životnímu optimismu, k tomu, že zdi se dají bořit mírovou cestou a že svoboda je víc než kus žvance. Bylo snadné na to pamatovat, a to nejen protože na Hradě seděl štít lidí proti papalášům. Pro generaci našich rodičů tak bylo snazší najít odvahu dělat pozitivní věci a pro mnoho lidí bylo snazší se nebát. Nejvyšším představitelem naší země byl chlapík, kterej lidem řekl, že by bylo fajn zkusit se dohodnout, starat se o svět kolem a vytáhnout se tam, kde máme potenciál být. Trochu si vyhrnout rukávy (i nohavice 😉 ), makat a stát se součástí svobodného světa.

Václav Havel ukázal, jak se dá dělat politika bez Machiavelliho: říct lidem, proč a co dělám, jakého výsledku se snažím dopátrat, a přiznat, když se něco nepovede. Propojil nás s celým světem a všude řekl, že Češi jsou zpět. Jeho dílo dodnes dodává inspiraci disidentům a politickým vězňům v totalitních systémech, ať už v Číně, Rusku nebo na Barmě. Tenhle chlapík přinesl do naší kotliny regulérní další civilizační impuls. Nemá z něj bejt žádná modla a někdo, komu by kdokoli měl padat k nohám, ale prostá inspirace, jak se věci taky dají dělat a jak se na ně dá dívat. A dnes, když nás někteří naši ústavní představitelé svými urážlivými a sprostými výroky odstřihávají od celého světa s výjimkou režimu v Ruské federaci, je opět nesmírně důležité ukazovat, že máme vazby a přátelé všude, v každý zemi po celým světě, a že za svobodné a slušné lidi jsme vždy ochotni se postavit.

Jsou lidi, kteří umí pomáhat narovnávat páteře, a Václav Havel byl jedním z nich.

A když už si paní Thanh Mai Nguyen dala tu práci a přeložila to do vietnamštiny, tak uvádím také:) 

Tôi là đứa trẻ của những năm 90.

Tôi đã được dạy dỗ để có một thái độ lạc quan đối với cuộc sống và với một đức tin rằng các bức tường cũng có thể bị phá sập bằng con đường hòa bình, rằng tự do là điều gì đó lớn hơn những lời dông dài.

Lúc bấy giờ ghi nhớ những việc này rất dễ, và không phải chỉ vì có cả hàng đoàn người ngồi làm lá chắn trên Thành cổ Praha để chống lại những kẻ to đầu thuộc hàng ngũ cộng sản.

Vì̀ thế, thế hệ cha mẹ tôi cũng dễ dàng có can đảm hơn để làm những điều tích cực, và với nhiều người, không sợ hãi cũng không còn là điều khó khăn như trước.

Người đàn ông là đại diện cao nhất của nước ta lúc đó, đã phát biểu trước nhân dân cả nước rằng, sẽ rất tốt nếu chúng ta thỏa thuận được với nhau để cùng lo toan, gánh vác mọi chuyện quanh ta và cùng hướng tới những gì chúng ta có đủ tiềm năng để có thể đến đó. Chỉ cần xắn tay áo (và xắn cả gấu quần nữa 😉 ) làm việc cật lực và trở thành một bộ phận của thế giới tự do.

Vaclav Havel đã chỉ ra rằng có thể làm chính trị mà không cần tới Machiavelli: chỉ cần giải thích với người dân tại sao tôi làm việc gì, tôi muốn đạt tới thành quả ra sao, và thừa nhận một khi có việc gì đó không thành. Ông đã nối kết chúng ta với thế giới, đã tuyên bố khắp nơi rằng người Séc đã quay trở lại.

Công trình của ông đã và đang truyền cảm hứng cho giới đối kháng và các tù nhân chính trị ở các chế độ toàn trị, bất kể ở Trung quốc, ở Nga hay là ở Miến điện. Người đàn ông này đã mang đến cái lưu vực nhỏ bé của chúng ta một cú hích mới của nền văn minh.

Ông không phải là thần tượng, hay là một ai đó khiến người ta phải quỳ sụp dưới chân, mà đơn thuần là nguồn cảm hứng, liệu công việc có thể được thu xếp ra sao, và có thể được nhìn nhận như thế nào.

Và ngày nay, khi một số đại diện theo Hiến pháp của chúng ta đang tách chúng ta khỏi toàn thế giới ngoại trừ thể chế của liên bang Nga thông qua những tuyên bố thô tục và đầy xúc phạm của họ, lại một lần nữa, vạch rằng chúng ta có các kết nối và có bạn bè ở khắp mọi nơi, trong mọi đất nước trên toàn thế giới, và chúng ta sẵn sàng đứng lên vì tự do và vì những con người tử tế, là một điều vô cùng quan trọng.

Có những người có khả năng giúp những người khác nắn thẳng lưng, và Vaclav Havel là một người như thế.

Reklamy

#1

16f2ab98363d4ffef84c653a97b67e6a.jpgNáročnější dobu považuji za požehnání – co jiného taky s ní, že ano. Daleko snáze je totiž vidět, která cesta je správná, daleko lépe je v praxi vidět, že násilí plodí násilí a nenávist plodí nenávist. Když pohlédneme druhým do očí, pod všemi koncepty můžeme vidět, že ve všech civilizačních okruzích se najdou chamtiví lidé toužící kontrolovat druhé. Pod nimi se nachází nevědomí lidé toužící být kontrolováni, protože si neumí představit nic jiného – svoboda žít je pro ně neznámý prostor, z něhož mají panickou hrůzu. A pak máme naštěstí lidi, co dobře rozumí tomu, že nejlepší odpovědí na násilí je soucit a nejlepší odpovědí na nenávist je láska a otevřená náruč. Působí to jako chiméra, protože výsledky nevidíte hned. Je to permanentní, celoživotní mravenčí práce, o jejímž smyslu se snadno pochybuje. Ale kdo jednou zakusil moc lásky a soucitu, která v profánním světě zvyklém na bolest a utrpení působí jako cosi nadpřirozeného, ví, že existuje cesta z labyrintu. Neví, kam nás dovede, neví, jak se na ni za každých okolností udržet a neselhávat, ale ví, že existuje. Jmenuje se nezištná láska k cítícím bytostem. Osvobozuje od všech forem strachu a dává člověku sílu, o které si může kdokoli, kdo ji získal násilím, nechat jen zdát. Je to arzenál, který může závidět jakýkoli warlord rozcapený na atomovkách, jakýkoli finanční podvodník lobbující za zákony ušité na míru své kastě a jakýkoli otrokář zneužívající víru pro svůj osobní prospěch. I s těmi je třeba mít soucit, protože se nacházejí na cestě k sebezničení.

Vzpomeňme na imigranta, kterého bychom k nám odmítli pustit

12246846_10207901233910142_1624610776007342824_nSeznamte se. Toto je „špinavý bengálský čmoud“ s Nobelovkou za literaturu a imigrant do britského impéria Rabíndranáth Thákur. Byl to básník, prozaik, dramatik, hudební skladatel, malíř, pedagog, filosof, propagátor sbližování východu a západu, zkrátka pravý osvícenec. Člověk, jakého by si každá mravná a mírumilovná společnost na planetě měla vážit. Učili jste se o něm na střední škole a možná jste si ani neuvědomili, že kdyby nikdy nemigroval, přišli bychom o obrovské kulturní dědictví a obrovský příspěvek k východní i západní vzdělanosti.

Z jeho slavných citátů vybírám ty, které mě obzvlášť oslovily, a které jsou velmi relevantní pro aktuální situaci v naší společnosti:

„Neobětujme slabé silným, chceme-li se sami zachránit.“

„Kéž tě má láska jako sluneční paprsek obejme a přitom ti zanechá osvícenou svobodu.“

„Spal jsem a snil, že život je radost. Probudil jsem se a spatřil, že život je povinnost. Plnil jsem ji a pochopil, že povinnost je radost.“

Škoda, že ho nezastřelili na hranicích, bylo by o jednoho intelektuála méně! Kdyby tohle zkusil zavlíct do Čech, však bychom mu ukázali, tady na lásku, svobodu a podobně není nikdo zvědavej! 🙂

Je to ale opravdu tak? Já stále věřím, že ne, a že v národu zmrzačeném desetiletími diktatury, je stále dost lidí, kteří vědí, na jaké tradice navázat.

Odpočívejte v pokoji, Rabíndranáthe. A ty se probuď, český národe, protože momentálně spíš.

Tomáš Ortel a jeho skutečné poselství české veřejnosti

Prosím vás, lidi, co posloucháte Ortel a šíříte to dál s tím, že je to vlastenecká muzika, nový Kryl a všechny tyhle šílenosti: Tomáš Ortel je bývalý zpěvák kapely Conflict 88. 88 je kryptogram pro HH, Heil Hitler, který neonacisté hojně používali v minulosti. Dnes už je to tak zprofanovaný kryptogram, že ho používají jen ti nejhloupější, a dokonce i Tomáš si všiml, že už se to nenosí. Toto je skladba „Sláva vítězům“ od stejnojmenný kapely, kde Tomáš zpívá.

Když pominete všechny nesmysly, zjistíte, že skladba je výhradně o tom, že ten, kdo všechny ostatní pojebe a ochčije, má sedět nahoře a šéfovat ostatním. To fakt chcete? Aby vás někdo vystrašil, pak vás ochcal a pak spokojeně trůnil? Nacisté a bolševici, ve zkratce psychopati, co chtějí jen moc a žijí ze strachu ostatních, to maj v krvi odjakživa. Furt zkouší nový taktiky a vy se furt necháváte znovu a znovu nachytat a za pár let budete fňukat, že jste to nevěděli a že vy nic, vy muzikanti. Teď psychouši odhodili svastiky a srpy a kladiva, komunismus a neonacismus, místo toho vyzdvihují slovanskou jednotu, antievropanství a islamofobii. Všechno to jsou jen věci, který maj společný result, ať už chceme nebo ne – izolaci pro českou společnost, zdi, vyhánění těch, co se k nám nehoděj a taky to, že do sebe necháme kopat od psychoušů z Kremlu, co tu dělaj posledních 100 let ramena jako nikdo jinej. Němci se aspoň omluvili a mnohokrát dokázali, že jsou fakt už dávno jinej národ než ten, co dal v roce 1933 moc retardovanému malířskému učni, zatímco Rusy furt ovládají stejné struktury, protože konec studený války znamenal jen změnu taktiky boje. Na to ale sakra nepotřebujete znát globální politiku, historický kontexty ani nic jinýho, prostě se jen podívejte na to video, nahraďte si muziku jak z Troškovy pohádky načichlou heroickým patosem, který hraje na ty nejlacinější struny, o něco vkusnější (sorry, ale je to tak) džihádistickou nasheedou a vidíte, o co všem těmhle magorům jde v prvé řadě – poštvávat lidi proti sobě, generovat strach a z toho strachu generovat prospěch všeho druhu, tedy moc, peníze, kontrolu nad ostatními a já nevím, co takoví blázni vlastně můžou chtít. Přestaňte tyhle lidi už jednou pro vždy poslouchat, ať už sedí v Moskvě, Damašku, Bagdádu nebo Plzni, přestaňte jim házet hlasy v hitparádách, nevšímejte si jich, neposlouchejte je, jsou to jen zakomplexovaný děti, co nikdy nedospěly. Zaslouží si soucit a pomoc, ale rozhodně ne obdiv. Měli by se bavit jako normální lidi a dělat něco užitečnýho, ale to voni ne, voni potřebujou pofoukat bebíčka skrz nenávist k ostatním a šíření strachu. Stejně jako ISIS, kterej se snaží zasít etnickou a náboženskou nenávist v Evropě a s každým nevinným muslimem, kterého budete chtít perzekuovat, jste o krok blíž k tomu splnit jejich skvostnou agendu a podílet se na džihádu. Svatá prostoto!

Jste blázni, pokud nepoužíváte oči a nevidíte, že zatímco muslimským klukům někdo slibuje panny, když se odpálí v metru, tak nám slibují mír a budoucnost, když všechny muslimy deportujem někam pryč a u toho chřestí zbraněmi, maj na palicích natažený kukly, sedí někde ve sklepě obklopeni hřbitovními svícemi a otrhaným torzem toho, co zbylo z český vlajky. Lidi, co burcujou do zbraně, jsou po celým světě stejní, nevěřte na hajp, tohle není cool, je to nevkusný, hloupý, trapný, zabržděný a pitomý. A kdybych nevěděl, že to končí lidmi v peci nebo v gulagu, tak bych se snad i smál.

Tomáš Ortel totiž neříká nic jinýho než „hele, pojďme se zabíjet, ať je sranda, nějak nevím co jinýho se životem“. Úplně to samé říkají džihádisté.