Vzpomeňme na imigranta, kterého bychom k nám odmítli pustit

12246846_10207901233910142_1624610776007342824_nSeznamte se. Toto je „špinavý bengálský čmoud“ s Nobelovkou za literaturu a imigrant do britského impéria Rabíndranáth Thákur. Byl to básník, prozaik, dramatik, hudební skladatel, malíř, pedagog, filosof, propagátor sbližování východu a západu, zkrátka pravý osvícenec. Člověk, jakého by si každá mravná a mírumilovná společnost na planetě měla vážit. Učili jste se o něm na střední škole a možná jste si ani neuvědomili, že kdyby nikdy nemigroval, přišli bychom o obrovské kulturní dědictví a obrovský příspěvek k východní i západní vzdělanosti.

Z jeho slavných citátů vybírám ty, které mě obzvlášť oslovily, a které jsou velmi relevantní pro aktuální situaci v naší společnosti:

„Neobětujme slabé silným, chceme-li se sami zachránit.“

„Kéž tě má láska jako sluneční paprsek obejme a přitom ti zanechá osvícenou svobodu.“

„Spal jsem a snil, že život je radost. Probudil jsem se a spatřil, že život je povinnost. Plnil jsem ji a pochopil, že povinnost je radost.“

Škoda, že ho nezastřelili na hranicích, bylo by o jednoho intelektuála méně! Kdyby tohle zkusil zavlíct do Čech, však bychom mu ukázali, tady na lásku, svobodu a podobně není nikdo zvědavej! 🙂

Je to ale opravdu tak? Já stále věřím, že ne, a že v národu zmrzačeném desetiletími diktatury, je stále dost lidí, kteří vědí, na jaké tradice navázat.

Odpočívejte v pokoji, Rabíndranáthe. A ty se probuď, český národe, protože momentálně spíš.